Založení hasičského sboru ve Starém Bohumíně a jeho
vývoj za sto let

Již zešedivěla skoro čtyři pokolení se ctí ve službách požárnictví v naší obci.Stará bohumínská jména, jež měla dobrý zvuk – a jejichž nositele již mnoha let přikrývá zelený trávník – vyvstávají před námi, když listujeme v kronice a pročítáme její zažloutlé listy. Jsou to většinou smutné události, které nám naše kronika připomíná.Požáry, povodně, živelné pohromy, to jsou mezníky, jež vytyčují jednotlivá údobí činnosti našeho požárního sboru.Smutné události proto, poněvadž při nich naši spoluobčané přicházejí o své majetky, zdraví, ba mnohdy i o své životy.Pro požárníky jsou to události hrdinských činů, sebeobětování a pomoci bližnímu.Vedle těchto smutných událostí vzpomínáme však i radostnějších chvilek, které jsme při výkonu svých povinností prožívali.

Staré přísloví praví : Oheň je dobrý sluhou, ale zlým pánem

S těmito smutnými skutečnostmi se potkávalo naše městečko již od svého vzniku před více jak sedmi sty lety.Zhoubné požáry a povodně ničily velmi často zdárný rozvoj města, takže příslovečná chudoba byla údělem jeho občanů, kteří přes nepřízeň osudu neopustili své město a zůstali věrni své rodné půdě posvěcené slzami a utrpením svých otců a dědů.

V městské kronice čteme o požárech vletech 1745 a 1784, kdy padalo za oběť plamenům téměř celé město.Příbytky byly – jak jsme již slyšeli - stavěny ze dřeva , hasicích přístrojů a nářadí nebylo a v případě požáru byli měšťané okázáni na vzájemnou sousedskou pomoc, která však bez potřebného vybavení nemohla mít ani potřebného účinku.Pozdější nařízení, že každý majitel domu musí míti ve svém domku nářadí k hašení požáru, nebylo důsledně dodržováno, poněvadž zchudlí měšťané neměli peněz na jeho zakoupení.Vývoj požárnictví však pokračoval, až dospěl i do našeho města, které již v roce 1849 mělo svou stříkačku, jež konala na tehdejší dobu dobré služby a byla jednou z prvních v celém okolí.Měšťané byli sice nadšeni touto vymožeností, ale k založení sboru nedocházelo, poněvadž nebylo prostředků na jeho vybavení, které by si museli pořizovat z vlastních peněz.V blízkém okolí byly však ve městech i větších vesnicích zakládány hasičské sbory pro ochranu před zhoubnými požáry, zvláště v místech, kde si to téměř vynutil sám současný rozmach průmyslu a šachet.První hasičský sbor ve Slezsku byl založen roku 1855 v Petřvaldě. Tyto podnětné příklady a zvláště pak osobní vybízení a přesvědčování měšťanů místním rodákem Františkem Stillerem, (povoláním zvěrolékař) jehož příbuzným byl Antonín Kasperlík, velitel hasičů v Moravské Ostravě, který svého synovce nabádal k založení sboru, podařilo se přiměti i bohumínské občany k založení hasičského sboru.

První schůze byla svolána na 5.března 1872, kterýmžto dnem jsou dotovány přihlášky několika prvních členů.Kde a za jaké účasti se tato schůze konala, se nám zpráva nedochovala.

Při zakládání sboru byl velmi nápomocen tehdejší starosta města Rudolf Klimša.První schůze byla zřejmě informativní, poněvadž ustavující schůze sboru se konala až v červenci 1872.

Prvním velitelem byl zvolen iniciátor založení sboru František Stiller, kterému také připadly starosti s obstaráním výzbroje a výstroje.Prvním pokladníkem sboru byl soudní kancelista Jan Stachowertz.Do vínku obdržel sbor od obce již vetchou obecní stříkačku a trosky hasicího náčiní, jež byly uloženy ještě dva roky v dosavadní kůlně, poněvadž sbor neměl zatím žádné jiné vhodnější místo, a ani peněz na výstavbu nového skladiště.

Nečekaná rána postihla sotva zrozený sbor. Zakladatelem sboru a jeho první velitel Frant.Stiller zemřel 15.prosince 1872 ve věku 24 let. Osiřelého sboru se ujal jako velitel Jindřich Bienicki, učitel místní školy, který s plným porozuměním, zálibou a příslušnou ctižádostí pokračoval v pracích na započatém díle.Jeho lze pokládat za vlastního budovatele sboru.

Za jeho vedení mohla být teprve v rove 1873 pořízena první hasičská výzbroj. Ze sbírek a podpor, které se sešly na četné žádosti rozeslané různým úřadům, institucím i osobnostem, jejichž výnos činil na 4000 K, byl zakoupen vůz pro mužstvo za 1000 K, žebř za 200 K, hadice za 300 K a jiné součástky výzbroje za 500 K.Objednána byla nová stříkačka Pluto za 1800 K, která došla 30.listopadu 1874.

Ve škole, která byla postavena ve stejném roce, kdy byl založen hasičský sbor (tj. roku 1872), v níž se vyučuje dodnes, měl sbor své útočiště po plných třicet let. Nejen, že tu měl svou „zbrojnici“, ale ve školních místnostech konal také své porady, členské a výroční schůze.

Svou zatěžkávací zkoušku prodělal sbor dne 17. srpna 1875, kdy hořelo 27 městských stodol plných svezeného obilí. Škoda se odhadovala na 50 tisíc K. Na podzim roku 1876 byl to opět velký požár tří velkoměšťanských domů číslo 10, 11 a 12 na náměstí, které úplně lehly popelem.Jen díky zásahu sboru byl požár natolik likvidován, že nezachvátil další okolní domy.V roce 1877 to byl požár Rothschildova velkostatku v tehdejším Pruském Bohumíně (dnes Chalupki v Polsku), a 5. listopadu hořela stodola v místě.

V roce 1879 sbor osvědčil svou zdatnost i o velkých povodních ve dnech 14. a 15. června, rovněž tak i 5. srpna 1880, kdy ještě nebylo ochranné hráze (valu) a všechny přístupové cesty do města byly zplaveny, takže zemský president Summer, který se přijel podívat, mohl celou tu hrůznou spoušť pozorovat jen ze železničního náspu a mostu přes Odru.

Ve dnech 26. – 28. července 1881 byla veliká povodeň, která způsobila nesmírné škody. Sbor se zúčastnil záchranných prací.Dne 20. srpna hořely uprostřed města stáje pensionovaného učitele Hrnčíře, a jen s velkou námahou se podařilo sboru zamezit rozšíření požáru na okolní stavení.

1888 Dne 23. září objednán dvoukolový výsuvný žebř 12 m vysoký za 280 zl, který byl dodán 14. listopadu 1888.
Sbor se také musel ohradit proti nařčení zveřejněném v krajinském tisku dne 17. května 1888, že nepřijel k požáru v Hrušově dne 12. května.Důvodem bylo, že starosta obce nemohl objednat přípřež, poněvadž by tak velké výdaje nemohl zdůvodnit zastupitelstvu, ježto Hrušov ležel mimo stanovený požární obvod Bohumína.
1889 Hlavním úkolem v tomto roce bylo vystavění nové větší kůlny pro uschování hasicích rekvizit, pro které nebylo již dost místa v dosavadních.Obec povolila ne její stavbu 600 K a nová kůlna byla postavena opět ve školním dvoře.
1891 Během roku konány 2 schůze výboru a inventář doplněn o tlakové hadice v délce 60 metrů.
Obec byla požádána, aby dala na mlýnské strouze zřídit tři stavědla pro snažší čerpání vody v případě požáru.
1893 Dne 22. srpna 1893 došla druhá stříkačka „Salamander“ za 1130 zl a rovněž i 100 m hadic.
Na jaře téhož roku vyvrátil vítr dřevěnou lezeckou věž, postavenou roku 1881 u bývalého pivovaru vedle mlýna.Postavení nové věže narazilo na potíže, poněvadž manželka zemřelého majitele pozemku nechtěla povolit užívání parcely.Ke stavbě lezecké věže již nedošlo.
1897 V 25. roce trvání sboru, v roce 1897, jednáno o přemístění dosavadní zbrojnice ze školního dvora na příhodnější místo ve středu města , aby byla zajištěna možnost rychlejších zásahů při požárech.V této souvislosti bylo uvažováno též o stavbě nové zbrojnice, avšak pro potíže s úhradou tak velikého nákladu, nebylo dále o této záležitosti jednáno.
1899 Obec byla ušetřena požárů, ale ve 4případech zasáhl sbor v okolních obcích.
1901 Bylo provedeno 5 zásahů u požárů, z nichž 2 byly v místě.
1902 Dne 10.prosince vybráno stavební místo pro stavbu nové zbrojnice.Z pěti návrhů přijato zakoupení domku čís. 153 za 3100 zl.Zvolena pětičlenná stavební komise, která měla za úkol projednat a zajistit vše, co souviselo s výstavbou nové zbrojnice.
1903 15.srpna se konalo slavnostní otevření nové zbrojnice s tehdy obvyklým vysvěcením.Lidová veselice byla pořádána na zahradách zbrojnice a souseda Durčoka.Celkový náklad činil 41 tisíc 498,12 K.Rok 1903 byl vůbec nejúspěšnější od založení sboru;po 31 letech činnosti mohl se uchýlit pod vlastní střechu.
1907 Jednáno o zřízení elektrického poplachového zařízení.
1911 Na podzim bylo na náklad obce započato s pracemi na kladení nového vodovodu z Muflonova, jehož délka činila 7 km.Byla naděje, že to bude pomocník místního sboru při hašení požárů v Bohumíně, neboť hydranty rozmístěné po obci měly poskytnout pohotový zdroj vody.
1912 Byla provedena zkouška hydrantů a dopadla velmi dobře.Mužstvo sboru bylo poučeno o jejich funkci a jak s nimi zacházet.
1913 Byla stavěna spojovací cesta od zbrojnice ke škole, na jejíž výstavbu odstoupil sbor obci pás pozemku o výměře 302 m.
1914 Činnost sboru byla podlomena událostmi, které následovaly po výstřelech v Sarajevu 28. června .Dne 26. července 1914 vyhlášena všeobecná mobilizace a začala 1. světová válka.
1919 Konec války.
1921 Byla provedena oprava zbrojnice.
1928 Zakoupeno starší velké osobní auto a po provedené adaptaci,byl vůz předán za veliké slávy.
1939 Dne 1. září, po vypuknutí 2. světové války , kdy nacistické Německo přepadlo Polsko, obsazen Bohumín a sbor přešel pod německé velení.
1945 Oficiálně byla zahájena činnost obnoveného bohumínského sboru dne 10. října 1945.
1949 Ve dnech 3. a 21.července byly velké povodně, za kterých se sbor zúčastnil záchranných prací na mostě, při odstraňování nánosů u jeho dřevěné části, které hrozilo stržení.
1956 Od 1. ledna byl změněn název obce Bohumín – město na Starý Bohumín.V tomto roce oslavil Starý Bohumín 700.výročí své psané historie.
1958 Sbor obdržel nový vůz s agregátem a dosavadní „Bedford“ byl předán Petřkovicím.
1966 Nastala příjemná povinnost uvítat ve svém středu milé hosty – požárníky z Bergfelde u Berlína v NDR – se kterými byla uzavřena družba prostřednictvím bývalého člena místního sboru, který nyní pracuje a bydlí v Bergfelde, kde je i členem požárního sboru.Při loučení jsme jim museli slíbit, že jim v příštím roce návštěvu oplatíme.Byli to dobří, milí lidé.
26. července – živelní pohroma – druhá největší povodeň, která je u nás zaznamenána.Odra dosáhla výše 558 cm, tj. 445 cm nad normál.
1967 Vysvědčení dobré pohotovosti našeho sboru bylo jeho ustanovení výpadovým sborem a přidělení zásahového cisternového vozu RN.
1970 Za povodně 18. – 20 . července bylo v pohotovosti 28 mužů.Při této povodni došlo v Českém Těšíně k neštěstí;při stržení mostu spoustami vod utonulo 5 polských požárníků.Členové našeho sboru se zúčastnili jejich hledání v řece Olze.

Tento hrubý, přehledný výčet dějů z činnosti dobrovolného požárního sboru ve Starém Bohumíně nemůže obsáhnout celé to množství vykonané práce všedních dnů, které nebyly vždy všechny tak růžové, jak by se mohlo zdát.

Jakékoli zveřejňování fotografií a článků jen se souhlasem JSDH.
webdesign by Tieftrunk 2017 - JSDH Starý Bohumín